#117  Houmr    (18.01.2007 16:45)
Sulovské skály 2005

No, nevím, jak až to koho tady bude zajímat, ale napadadlo mě, že by se tu mohly ukládat i zápisy z kroniky. Takže umisťuji první vlaštovku, je sice už stará, ale zato dlouhá a bez obrázků :) aspoň ji ale může touto cestou založit Liháček do kroniky:
V rámci rámcové kompozice zápisu se vrátím přesně ke chvíli, v které se Domči v Povážskej Teplej rozsypává obsah horní kapsy batohu po nástupišti místního nádraží, a to ve chvíli, kdy je vlak do Žiliny pripraven ku odchodu na kolaji čtvrtej. Všichni s karimatkou pod paží a půlkou obsahu svých batohů v rukách se Domči snažíme její rozsypané hračky posbírat, zatímco lidí z oken vagónů i výpravčí nás pobaveně sledují. Berme ale věci po pořádku: 2 minuty po odjezdu vlaku na Slovensko přichází do stanice Ostrava hl.n. Věrka (má veliké štěstí, že vlak má 10minut zpoždění). Je naprosto v klidu, protože od Jaryna dostala naprosto jiné souřadnice. Téměř se zdá, že by podle nich neměla odjíždět dnes do Sulovských skal, ale jít k večeru do hospody. Naštěstí se za chvilku vezeme směr Žilina se svými 250 slovenskými korunami v kapse. Ještě ve vlaku jsem se rozhodli, že si ušetříme asi 8km pátečního pochodu a svezeme se vlakem až do Velkého Hrična. Čemu asi ušetřený čas tak věnovat? Za okny hospody se pomalu setmělo a naše diskuze nad mapou i dvě rundy boroviček láká místní, aby se začli do našich plánů míchat. Nabídku na přespání na zahradě z úst pochybně vypadajícího mladíka odmítáme (něchť sa páčí, do viděnia), ale od dalšího kolegy se necháváme vyprovodit na zříceninu nad vesnicí. Nakonec jsme po strmém výstupu našli přijatelné místo na spaní, kolega s náma ještě chvilku hovoril, povedal, kudy se mame vydať ráno ku hradu a odišiel. Ráno jsme se hladoví vydali do dalšího strmého kopce na hrad. Tam jsme hodlali něco posvačit a pokračovat po hřebeni ke sklanímu městu. Na kopci jsme žádný hrad neobjevili, přesto jsme pojedli. Po několika km jsme došli k rozcestí, od kterého jsme se chtěli vydat na otočku k, alespoň podle názvu, Velkému vodopádu. Po cestě od něj se do prudkého svahu drápala nahoru nějaká rodinka. Zeptali jsme se maminky, jestli ten přírodní div stojí za tu cestu dolů a pak nahoru. Odpovídala vyhýbavě, ale když dorazil i tatínek, na kterého se hned mladá paní otočila, aby jí pomohl s popisem, tak se zeptal: ?Jaký vodopád?? Tím se nám dolů přestalo chtít. Páteční úsek prosezený v hospodě, hrad nikde, vodopád žádný.. přestávalo se nám to líbit. Při další cestě se však začínaly objevovat výhledy na kraj plný skal vystupujících z lesa, a skalky a balvany začaly lemovat i cestu, po které jsme šli. Jejich materiál připomínal hrubozrnný beton, což dávalo mezi námi vznikat řadě teorií o původu Sulovských skal. Skalní město však stálo opravdu za námahu, detaily popisovat nebudu, najdete třeba na internetu. Po skalách nás čekal výstup na hrad Sulov, a i ten potvrdil očekávané kvality. Z hradu jsme si vyhlédli dole v údolí další cíl naší cesty ?hospodu v údolí. Po zrychleném přesunu rychle zasyčela 2 pivka a pak přišel čas, rozhodnout se co dál. Nakonec došlo na hlasování, ve kterém se rozhodovalo, zda vyrazit za světla a hledat místo na spaní, nebo maximálně využít čas do zavírací hodiny. Nevím, jaká lobby to vedla, ale nakonec se skupinka rozhodla zůstat v krčme (já jsem se hlasování zdržel). Lali a Věrka začli soupeřit v biliáru s dvojicí slovenských mladíků. Hráli o borovičky a zřejmě vyhrávali, protože za chvíli poslali Slováci borovičky i k nám na stůl. Byli už docela připití, my ne o moc méně, a pozvali nás k sobě na chalupu. Když jsme vycházeli z knajpy, oba Slováci se nám nějak ztratili, takže jsem se vydali hledat po okolí nějaký fajn flek. Procházeli jsme zrovna jakýmsi malým dvorem mezi budovami a najednou z jednoho z oken vystrčil hlavu kůň, což bylo dosti překvapivé, jako ten večer už všechno. Opět nás potkali, zase ale jiní, kluci, kteří nás opět zvali na stejnou chatu a hledali své ztracené kamarády ?chlapci se tedy v hospodě neztratili nám, ale úplně J. Chata byla nádherná, zásoby alkoholu ani nálady nedošly, takže akce pokračovala úspěšně ještě velmi dlouho, a dokonce jsme skoro všichni spali v postelích, jak už je na lepších čundrech zvykem.. Ráno jsme se přes kopec a přes pastviny vydali na autobus, který nás odvezl do Povážskej Teplej. Jelikož nám vlak jel až za 2 hoďky, utábořili jsme se na nádraží na nástupišti a počali odpočívat až spát po bouřlivé noci ? a příjezdem vlaku jsme se vzbudili ?kruh se uzavírá

JarYn(19.01.2007 09:14)
To je ale dlouhé... :) Ale někdy si to přečtu ;-)
Zpět    Reagovat   SMAZAT ZPRÁVU